Soud s masovým vrahem a kanibalem se konal...

"Můj případ je unikátní v celé světové historii zločinu," řekl sebevědomě na začátku soudního pojednávání Andrej Romanovič Čikatilo (56), jeden z nejpříšernějších masových vrahů, jaké kdy lidstvo poznalo. Řeknu vám o všech lidech, které jsem zabil. Ale, prosím, nechtějte po mně detaily, příliš by mě to duševně týralo! Dobře si pamatuji, kdy jsem poprvé pocítil rozkoš z cizí hrůzy, vypovídal Čikatilo. Bylo to v květnu roku 1973. Pracoval jsem tehdy jako učitel. Šli jsme se s celou třídou koupat do řeky a já jsem jen tak žertem podržel pod vodou jednu patnáctiletou žačku. Zoufale se zmítala, křičela a já jsem z toho měl požitek ... Rostovská školačka naštěstí přežila. Učitel Čikatilo však poznal, co mu dokáže přinést potěšení. Svou první vraždu spáchal v prosinci roku 1978, dva dny před štědrým dnem. Potkal tehdy na ulici devítiletou školačku, prý se jí líbil, protože jí připomínal jejího dědečka.

Na všech dosavadních vraždách policisty nejvíce mátlo ...

Chvilku před osmou hodinou večerní se pětadvacetiletý Juris Slesers konečně dostal do bytu své matky. Byl plný obav, protože Anna Stesersová, jeho pětapadesátiletá matka, měla už dávno sejít na chodník a čekat na něj. Tak jako každou neděli, chystal se tentokrát syn odvézt svoji matku na bohoslužby v Irtevském kostele. Paní Anna se synem utekla z okupované Litvy. Tady, na bostonské Gainsborough Street, měl její život skončit... Když Juris po dlouhém klepání a zvonění vyrazil dveře bytu, našel vše uvnitř ponořené v temnotě. Jenom křeslo převrácené do úzké chodbičky nasvědčovalo, že něco není v pořádku. Ložnice i obývací pokoj byly prázdné. Až v kuchyni Juris strnul. Na podlaze ležela jeho matka Anna. Nahá, s široce rozevřenýma nohama a s pevně utaženou škrticí smyčkou na krku. Vrah svázal oba konce smrtící smyčky do nepříliš povedené mašličky... Jurisovi bylo jasné, že na jakoukoli pomoc už je pozdě, a tak rovnou zavolal policii.

V březnu nalezli v mělkém jezírku nedaleko Gross - Köris mrtvolu muže...

Loni v létě měli rybáři na jezeře Oberste poblíš Wünsdorfu hrůzný úlovek. Do jejich sítí se zapletla dvě mužská těla, těsně přivázaná k sobě a zatížená červenobílými betonovými patníky. Oba mrtví, kteří se obličeji dotýkali jeden druhého, měli hlavy k nepoznání roztlučené, proseknutá hrdla, hluboké rány otevírající hrudní koš a odkrývající plíce. Jeden z nich měl na širokých zádech vytetovaného orla, zkřížené meče a písmena DDR. To byl šestadvacetiletý Jurij Bulgakov z Moskvy, přezdívkou Tlusťoch. Tady v Německu oficiálně pracoval jako topič na sídlišti pro Sovětské důstojníky. Všichni ale věděli, že si na svůj přepychový život Tlusťoch vydělává jinak, obchodem s kradenými automobily a vojenskými zbraněmi.