Z hlediska soudu byla věc vcelku jasná...

Pro chicagský tisk i veřejnost to byl v roce 1924 skutečný šok. Osmnáctiletý Dickie Loeb, syn viceprezidenta jedné z poboček Sear Roebuck, se přiznal k vraždě stejně strašlivé jako hloupé. V nejlepších kruzích města dobře známý a oblíbený Dickie spolu se svým přítelem Nathanem Leopoldem unesli a zabili čtrnáctiletého Roberta Frankse, syna jednoho z chicagských milionářů. Dickie byl vždycky trošku výstřední, ale ne víc, než lidé očekávají od bohatého mladého muže. Devatenáctiletý Nathan byl však víc než výstřední. Celé dny trávil v knihách a jeho spolužáci mu neřekli jinak než "bláznivý génius". Nathan věřil v německou filozofii "supermanství" a považoval se za "nadčlověka", který se ze svých činů nikomu nemusí zodpovídat. Všem bylo jasné, že Dickieho přivedl na cestu zločinu Nathan, z hlediska soudu to však nebylo důležité, protože oba přiznali svoji vinu stejným dílem. Soudní proces už od počátku poutal zájem celého Chicaga. Oba vrazi i jejich oběť byli mladí lidé z nejvyšších kruhů, takoví kolem obyčejných občanů obvykle jenom prosviští v drahých automobilech.

Na první pohled se zdál případ jasný...

V britském Cumberlandu se po čtyřicet let neudala ani jedna vražda. O to větší pozornost vzbudil tragický osud mladé Číňanky Wai-Sheung Siu, provdané Miao. "Uškrcená nevěsta", "Vražda o líbánkách" tak a podobně psal tisk o vraždě devětadvacetileté paní Miao, která jako obchodnice s výrobky čínských uměleckých řemesel zcestovala celý svět. Bohatá, chytrá a společensky velmi protřelá mladá žena si v květnu roku 1928 vzala v New Yorku za manžela o rok mladšího Chung Yi Miao. O měsíc později byla mrtva. Mladí manželé si mohli dovolit přepychové líbánky, spojené s cestováním kolem velké části světa. Cumberlandský hotel Borrowdale Gates původně měl být jenom krátkou zastávkou na programu dlouhé cesty. Stal se však zastávkou poslední.

Mary Ann byla okamžitě zatčena a obžalována...
Účasti na soudním přelíčení se dožadovalo tolik lidí, že bylo nakonec rozhodnuto prodávat na něj vstupenky. Šlechta a bohatí měšťané severoanglického Durhamu považovali za svou společenskou povinnost sledovat zblízka největší soudní proces, který se ve městě odehrával. Na první pohled však zase o tak mnoho nešlo. Čtyřicetiletá vdova Mary Ann Cottonová se měla zodpovídat z obvinění, že arzénem otrávila svého nevlastního sedmiletého syna Charlese. Anglie roku 1870 byla zvyklá na efektnější případy. Tady se však skutečná hrůza začala objevovat teprve během vyšetřování a přelíčení, jak se nakonec prokázalo, byla Mary Ann dodnes nepřekonanou největší travičkou v dějinách Velké Británie! Samotná vražda malého Charlese byla jenom špičkou zločinného ledovce. Mary Ann dohnaly k osudovému rozhodnutí dvě pohnutky. Za prvé měl Charles životní pojistku na osm liber. Za druhé stál vdově v cestě k novému sňatku, tentokrát s berním úředníkem Quick Manningem, se kterým už ostatně Mary Ann čekala dítě. Seznam obětí travičky Cottonové nikdy nebyl zcela uzavřen. V době zahájení procesu už však bylo považováno za velmi pravděpodobné či za prokázané, že Mary Ann Cottonová sprovodila ze světa následující nevinné oběti: svoji vlastní matku, tři ze svých čtyř manželů, deset ze svých vlastních dětí a pět z dětí nevlastních, jednoho milence a jednoho dobrého přítele! Všichni v soudní síni si už nemladou, ale stále ještě přitažlivou Mary Ann prohlíželi s tichou hrůzou. Jak mohla být tato bledá žena oblečená celá v černém, s mírnýma očima a tichým hlasem, tak nelítostnou a krutou vražedkyní? Když soudce přečetl obvinění z vraždy Charlese, prohlásila obžalovaná pevně: