Onoho únorového dne přišla Anna z úřadu na minutu přesně, jako v jiné dny. Autobus přijel včas. A to i přes záplavu sněhu, která se zdála tento rok zcela mimořádná. Tady, na kopcích nad městem, bylo nyní velice živo. Zdejší stráně, svahy i lesní pěšiny lyžaři vyhledávali odjakživa. A jezdili sem i v těchto dnech, kdy si na nedostatek sněhu nestěžovali snad nikde. Chvatně polkla několik lžic polévky a rázně od sebe odstrčila talíř: „Najím se, až přijdu. Chci si zajezdit, dokud je tam pořádně vidět." Matka nad tím spěchem jenom zavrtěla hlavou, ale neřekla ani slovo. Proč také. Anička byla vzorná dcera. Pracovitá, slušná, společenská, veselá a stále usměvavá. Každý ji měl rád. I chlapci projevovali zájem, ale ona velice dbala o svou pověst a říkala, že si na nevážné známosti nepotrpí a na ty vážné má ještě dost času. Kamarádky, které byly stejně staré jako ona a vdávaly se už před několika roky, ji sice občas varovaly, když jí na příkladu několika starých panen demonstrovaly, co se může stát, když si děvče vybírá tak dlouho, až o ně všichni kluci ztratí zájem, ale ona se tomu vždycky smála. V jednadvaceti letech přece nemá ještě nic zmeškáno!

„Dva policajti prej v jedný hospodě v Dejvicích zastřelili vrchního!" nesla se vzrušeně předávaná zpráva od úst k ústům a všichni čekali, až si budou moci přečíst v novinách či poslechnout v rozhlase nebo v televizi, zda je to vůbec pravda, a pokud ano, jak k tomu všemu došlo. Žádné oficiální komuniké však vydáno nebylo. Teprve po uplynutí několika měsíců se v jednom, možná ve dvou denících objevily kdesi vzadu a na okraji stránek řádky ze soudní síně, oznamující, že vyšším vojenským soudem v P. byli odsouzeni dva bývalí důstojníci Sboru národní bezpečnosti. Ten, který držel prst na spoušti samopalu, dostal čtrnáct a půl roku s výkonem trestu ve třetí nápravně výchovné skupině, jeho společník pět let...

Bonnský psychiatr dr. Joachim Wurst se už od počátku své kariéry věnoval hypnóze a definoval ji jako nekritické přijetí hypnotizérovy myšlenky pacientem. Nejprve pomocí hypnózy potlačoval zejména symptomatické neurotické potíže, např. koktavost, pomočování dětí, trému dospělých či úporné bolesti hlavy. Byl úspěšný, a tak se jeho sláva šířila. Na přijetí v jeho ordinaci se muselo čekat i celé týdny. Doktor Wurst byl energický a panovačný muž, takže jeho uspávací sugesce velice účinně působily a většina jeho pacientů upadala do nejhlubšího hypnotického tranzu, do takzvané somnambulní hypnózy. Tento tranz byl tak hluboký, že si pacienti po probuzení nepamatovali nic z toho, o čem ve spánku s dr.