Maniak Dahmer své oběti rozřezával motorovou pilou... Bylo to strašné. Celý život budu mít před očima hroznou scénu, která se mi naskytla v tom bytě. Jsem policistou již řadu let a věřil jsem, že mě už nic nemůže překvapit. Ale když jsem vešel do bytu Jeffreye Dahmera, viděl jsem hrůzy, které svou zrůdností překonaly vše, co jsem doposud viděl. Vzduch byl nedýchatelný pro strašný zápach hnijících těl. Stěny byly vylepeny stovkami fotografií spoutaných nahých mužů se strašnými poraněními. Všude plno kostí zbavených masa kyselinou a kusy lidské kůže natažené k vysušení. Bylo to otřesné, dva moji kolegové tu hrůzu nevydrželi a omdleli. Jeffrey Dahmer, netvor odpovědný za tyto zločiny, si nechal bez protestů nasadit pouta.

Kam zmizel ruský lidojed?
Stalo se to asi před deseti lety na předměstí AlmaAty. Dva podnapilí přátelé se rozhodli navštívit známého, který bydlel na stavbařské ubytovně. Co řekli, také udělali. V opilosti si však spletli pokoj a otevřeli cizí dveře. A ztuhli hrůzou: podlaha i pokoje byla zalita krví, ve velkém umyvadle ležela ženská hlava a lidské vnitřnosti. Jeden z přátel po tomto hrůzném ohledu omdlel, druhý, který naopak okamžitě vystřízlivěl, běžel na policii. Pachatele se podařilo zadržet. Byl jim Nikolaj Džumagalijev,(přiložené fotografie) ročník narozeni 1952. Na stavbě si odpykával trest za neúmyslné zabití. Náhodně zastřelil malorážkou svého přítele. Podle svědků Džumagalijev pracoval velmi dobře. Pravidelně se rovněž hlásil na policii. Po večerech se toulal po okolí a vyhledával ženy. Mladé, hezké a přitažlivé.

Koncem listopadu, roku, kdy končila první světová válka vyplavila Spréva části lidského těla. Rozčtvrcení mrtvoly bylo provedeno, podle dobrozdání kapacit soudního lékařství s určitou znalostí věci. Možná nějakým řezníkem, usuzovali znalci společně s kriminální policií. V odhadu se nemýlili, dopadený dvacetinásobný vrah Vilém Grossmann, byl totiž opravdu původním povolním řezník a posléze jatečním nákupčím. Pomineme-li tajuplného londýnského fantoma Jacka Rozparovače, který řádil v temných uličkách města na Temži před zhruba celým stoletím a vyprovázel na onen svět abonentky nejstaršího řemesla, prostitutky, dá se berlínský případ považovat za předehru k sérii neuvěřitelných zločinů, podobných si jako vejce vejci. Zůstaneme-li v Německu a ponoříme-li se mezi fascikly zaprášených archívních dokumentů můžeme objevit také spis se jménem Karla Denkeho.