Kam zmizel ruský lidojed?
Stalo se to asi před deseti lety na předměstí AlmaAty. Dva podnapilí přátelé se rozhodli navštívit známého, který bydlel na stavbařské ubytovně. Co řekli, také udělali. V opilosti si však spletli pokoj a otevřeli cizí dveře. A ztuhli hrůzou: podlaha i pokoje byla zalita krví, ve velkém umyvadle ležela ženská hlava a lidské vnitřnosti. Jeden z přátel po tomto hrůzném ohledu omdlel, druhý, který naopak okamžitě vystřízlivěl, běžel na policii. Pachatele se podařilo zadržet. Byl jim Nikolaj Džumagalijev,(přiložené fotografie) ročník narozeni 1952. Na stavbě si odpykával trest za neúmyslné zabití. Náhodně zastřelil malorážkou svého přítele. Podle svědků Džumagalijev pracoval velmi dobře. Pravidelně se rovněž hlásil na policii. Po večerech se toulal po okolí a vyhledával ženy. Mladé, hezké a přitažlivé.

Vždy byl dokonale oblečen, hladce vyholen a sršel vtipem. Prostě kavalír, jak se patří. Když se s některou ženou blíže seznámil, pozval ji na procházku do přírody. S sebou si bral malý tlumok, ve kterém měl turistickou sekyrku a sadu nožů. Na opuštěném místě svou oběť znásilnil a zabil. Když rozřezal tělo, zapálil si ohníček a na něm si připravoval pečeni z masa svých obětí. Odřezky masa si bral domů, stopy na místě činu vždy pečlivě zahladil. Později své sousedy na ubytovně zval na kazašské manty, velké taštičky plněné mletým masem, které se vaří nad parou. Jednou však navyklý systém selhal, na scéně se objevil další nápadník vyhlédnuté oběti. Vrah se musel dát na útěk a v rychlosti odhodil i svůj pověstný tlumok.

Po této příhodě ženy zval přímo na ubytovnu. Vše probíhalo stejně a se stejným výsledkem. Během vyšetřování byl Džumagalijev uznán za nesvéprávného a místo ve vězení skončil v psychiatrické léčebně. V roce 1989 se mu z ní však podařilo uprchnout. A moskevské noviny Kuranty, které se o této bezpečnostními orgány zamlčované události dověděly a přinesly informaci, že lidojed se zdržuje v Moskvě nebo v jejím okolí. Není třeba dodávat, že Moskvanům, kteří už tak večer raději nevycházeli ze svých domovů, to nepřidalo na klidu. Představitel tehdejší moskevské policie k článku v Kurantech uvedl, že nejsou žádné údaje o tom, kde se hledaný kanibal zdržuje a že celosvazové pátrání bylo bezvýsledné.

Policejní mluvčí vyjádřil pochyby, zda Džumagalijev vůbec ještě žije. Bylo téměř vyloučeno, že by se někdy mohl dostat až do tehdejšího Československa. Přesto jsou však pro každý případ přiloženy jeho fotografie a kresby jak vypadal. Monstra děsí svět. Sadisté, sexuální maniaci, nekrofilové, kanibalové. V Československu, jak řekl náš přední psychiatr Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., byly po válce zaznamenány pouze dva případy kanibalismu. V obou případech šlo o sexuální devianty, u kterých kanibalismus byl druhotným projevem jejich sadismu.