Když Wolfganga Schmidta přivedli do vyšetřovací místnosti kriminálky v Brandenburgu, bylo krátce před půlnocí. Čtyřiadvacetiletý, téměř dvoumetrový hromotluk, oblečený do černých šponovek a fialového trička, si ležérně zapálil cigaretu a začal vyprávět. O své snoubence, která s ním čeká dítě, o své práci v zemědělském družstvu... Policisté ho nenechali domluvit. Wolfgangu, právě volali z nemocnice. Máš krevní skupinu B. Nech už těch vytáček a přiznej konečné barvu. Při těchto slovech se obr zhroutil a začal vypovídat. Skončilo pátráni po masovém vrahovi, který po dlouhé měsíce děsil obyvatele v oblasti mezi Postupimí a Brandenburgem a podle policejních podkladů měl na svědomí životy nejméně tří žen a jednoho tříměsíčního dítěte. Wolfgang Schmidt tuto krvavou statistiku dobrovolně dále doplnil:

přepadl ještě další tři ženy a dvě z nich usmrtil. Dne 24. května 1990 zabil na skládce u Ferchu Christinu Naujoksovou, která po rozvodu s mužem žila v karavanovém přívěsu, zaparkovaném nedaleko od smetiště. Před činem na sebe vrah jako vždy natáhl ženské spodní prádlo. Ženu zardousil kusem drátu, mrtvolu svlékl donaha a sexuálně zneužil... V červnu 1990 těžce zranil čtyřiapadesátiletou Judith Weberovou, která na skládce odpadků u Wustu hledala vyhozené oděvy. Schmidt se s ní pohádal o podprsenku: Nechtěla mi ji dát, a tak jsem ji jednu vrazil... Bez jakéhokoli pohnutí vrah Schmidt, kterému vyděšená veřejnost dala přezdívku "růžový obr", policistům vyprávěl i o dalších svých zločinech.
 

Pro čtyřiatřicetiletou kuchařku Inge Fischerovou se stal osudným 31 březen 1991. V lesní houštině u Beelitzu uviděla v křoví onanujícího muže v ženském spodním prádle. Začala křičet, vylekaný Schmidt přiskočil, začal ji rdousit a nakonec jí zasadil několik ran nožem. Mrtvolu sexuálně zneužil. Zhruba týden před tímto děsivým činem, 23. března 1991, se jeho obětí stala manželka vrchního lékaře sovětské vojenské nemocnice v Beelitzu, Tamara Petrovskaja. V kočárku vezla svého tříměsíčního syna. Půl kilometru od nemocnice jí do cesty vstoupil Schmidt, opět navlečený do ženského spodního prádla. Nejdříve zabijí kojence, pak jeho matku, s mrtvolou má pohlavní styk. Na místě činu později najdou dámské prádlo a sukni s nášivkou se jménem Günter. Dvanáctileté kamarádky Jana W. a Jana H. si 5. dubna hrály na kraji lesa u Spudendorfu. Když děvčata uviděla muže, oblečeného jenom do zástěry, začala křičet. Schmidt se na ně vrhl s nožem v ruce. Přestože obě děvčata pobodal, podařilo se jim přece jenom utéci. Za nehty Jany W., která násilníkovi poškrábala obličej, byly nalezeny zbytky krve. Byla to stopa, která později vedla k usvědčení "bestie z Beelitzu". Stejného dne však Schmidt ve Spudendorfu ještě vraždil. Vlezl oknem do domku šestašedesátileté Tality Bremerové. Stařenku spoutal a pak zardousil. S mrtvolou učinil totéž, co s předešlými oběťmi. Tuto vraždu "růžový obr" dlouho nechtěl přiznat. Psychiatr: Tento zločin vypadává z rámce. Ve všech ostatních případech mu totiž šlo o odstranění svědků svých perverzních sklonů. Tady si oběť poprvé sám vyhledal. A nechtěl si přiznat, že motivem jeho činu byl sexuální styk s mrtvolou. Nakonec se Woltgang Schmidt přiznal i k této vraždě. Nekrofil Schmidt byl od malinka samotář. Matce, která ho zbožňovala, v dětství tajně kradl ze skříně kalhotky a podprsenky a býval za to velmi bit...

Ani tohoto vraha nedopadla policie. Dva náhodní turisté na lesním palouku nedaleko Brandenburgu objevili stan, kolem kterého se válely ženské punčochy. V blízkosti zadrželi Schmidta, který měl přes fialové tričko navlečenou podprsenku. Kusem železné tyče ho drželi v šachu a odvedli na policii...