To byl poslední zločin Muže s maskou...

Na to, co se stalo před třinácti lety, vzpomíná Heike velmi nerada. Bylo to v noci 17. října roku 1978, ve starém zámeckém parku německého města Münster. Heike strávila příjemný večer s přáteli ve vinárně a kolem půl jedenácté pak šla přes park domů. Cestou ji doběhl zamaskovaný muž, zahradil jí cestu a na krk přiložil ústí pistole. Vyděšenou Heike pak dotáhl do hustého houští. Co se dělo dál, popisuje policejní protokol takto: "Poškozená byla přinucena k pohlavnímu orálnímu a análnímu styku." Podle vyjádření Heike trvala celá věc skoro hodinu. V Münsteru byla Heike první obětí tajemného Muže s maskou. Až do roku 1982 pak ale došlo v Bochumi, Münsteru, Kolíně, Düsseldorfu a Dortmundu ke čtyřiceti znásilněním, která policie připsala tomuto zločinci. V Bochumi policisté Muže s maskou překřtili na "univerzitního násilníka", protože tady v létě roku 1978 v parku kolem univerzity přepadl a znásilnil pět žen. Ve všech čtyřiceti případech byl muž vždy ozbrojen pistolí a obličej měl zamaskován černým šátkem.

V noci ze čtrnáctého na patnáctého června 1979 přepadl neznámý v Münsteru dokonce tři ženy. Napřed o půl jedenácté zaskočil dvě studentky na pěšině v Düesburském parku. Přinutil je ke vzájemnému orálnímu styku a pak postupně pohlavně zneužil. Třetí ženu neznámý přepadl po půlnoci poblíž univerzitní kliniky a naložil s ní stejně jako se svými ostatními oběťmi, zatáhl ji do křoví a přinutil k orálnímu, análnímu i vaginálnímu styku. Nešťastné ženy přitom namířenou pistolí navíc nutil, aby vykřikovaly různé obscénnosti. Po léta nenacházeli policejní vyšetřovatelé jedinou stopu, která by je mohla přivést k Muži s maskou. Jediné, co se podařilo dát dohromady, byl přibližný popis pachatele: silný, tmavovlasý, široká ramena, výška 180-190 centimetrů, 30-45 let. Gudrun Schrammová, úřednice kriminální policie v Münsteru, už tenkrát vyslovila názor, že se zřejmě jedná o člověka, který velmi dobře zná metody policejních vyšetřování a ví jak nejlépe unikat. Že by snad šlo o někoho přímo z okruhu městské policie? Počátkem října 1981 přišla studentka Ursula Endlichová na policejní stanici v bochumské univerzitní čtvrti a prohlásila, že pravděpodobně zná Muže s maskou. Prý je to přítel jedné její kamarádky ze školy, mladý muž jménem V. Otec tohoto muže byl vysokým státním úředníkem, vedoucím komisariátu bochumské kriminální policie! Zápis o výpovědi Endlichové dostal na stůl Armin Mügel, vedoucí jednoho z oddělení bochumské kriminálky. Nikdo si však v té chvíli neuvědomil, nebo možná ani nevěděl, že Mügel byl dřívější dlouholetý kolega onoho pana V, na jehož syna udání směřovalo. Hned druhý den Mügel zatelefonoval Endlichové a řekl jí, ať je hezky zticha a všechno vyšetřování nechá na policii. Jinak by prý jí za vynášení informací mohlo hrozit i vězení. Asi půl roku se pak nic nedělo, než přišlo další znásilnění. Policie byla po celou tu dobu v plné pohotovosti, zesílené hlídky v noci procházely všechny parky a osamělá místa ve městě. Pachatel však jako by přesně znal pochůzkové plány a přesně věděl, kdy a kde si může dovolit udeřit. To byl poslední zločin Muže s maskou. Ne však konec celého případu. Bývalá studentka Endlichová si koupila malou kavárnu ve westfálském městečku Bönen. K jejím štamgastům a přátelům tady patřil také jistý Linke, úředník kriminální policie z Hammu. Jednou s ním Endlichová hovořila o znásilněních a také se mu svěřila se svým bezvýsledným udáním na pana V. juniora. Linke sice jejímu povídání moc nevěřil, ale pro jistotu si přece jen nechal z Bochumi zaslat kopii příslušných akt. Okamžité zjistil, že v nich výpověď Endlichové vůbec není zařazena! Když se Linke spolu s kolegy snažil případ znovu otevřít a obnovit vyšetřování, byly jim všechny podklady zase odňaty. Linke se ale přesto nevzdal a víceméně soukromě v pátrání pokračoval, až v roce 1985 mohl bochumskému soudu předat materiály pro zahájení procesu. Případ byl, vzhledem k nebezpečí zaujatosti, předán soudu v Dortmundu. Endlichová ve své výpovědi potvrdila, co řekla už dříve. Její bývalá spolužačka, která vlastně jako první pojala podezření proti panu V. juniorovi, však teď před soudem všechno popřela. Při konfrontaci v Dortmundu, Heike, první oběť Muže s maskou, mezi deseti nastoupenými muži okamžitě poznala násilníka. Byl to pan V. junior! Jeho stíhání však bylo zastaveno pro nedostatek důkazů. Heike, Endlichová a ještě některé z obětí Muže s maskou však nechtějí zapomenout a nevzdávají se. Proti panu V. juniorovi je podána nová žaloba a německá veřejnost čeká, zda se konečně podaří odhalit pachatele čtyřiceti znásilnění. Potvrdí se podezření, že bochumská policie kryla viníka, syna jednoho ze svých vysokých úředníků...?