Charles si o všech svých obětech vedl podrobnou evidenci...

 V malém domku poblíž michiganského města Grand Rapids panoval radostný zmatek. Domácí paní, osmadvacetiletá vdova Delphine Downingová, vedla už po dva roky velmi osamělý život. Jedinou útěchou jí byla dcerka Rainelle, která brzy měla oslavit své třetí narozeniny. Noci však Rainelle své matce přece jen zkrátit nemohla. Teď se ale zdálo, že věci opět začínají nabírat správný směr. Paní Downingová čekala návštěvu muže, kterému by ráda ve svém životě poskytla významnou roli. Charles Martin (španěl narozený na Havaji) budil důvěru tím, že se prohlašoval za pracovníka British Inteligence. Paní Downingová se s ním seznámila na inzerát v novinové rubrice Klub osamělých srdcí. Martinovy dopisy byly mužné i něžné, a co hlavně, jejich pisatel tvrdil, že má moc rád malé děti. Rainelle velmi potřebovala otce.

Když pak v onen mrazivý lednový den roku 1949 Charles Martin skutečně zaklepal na dveře domku vdovy Downingové, připadala si mladá žena jako ve snu. Stál před ní štíhlý, vysoký, elegantní muž se slušivým knírkem a jiskrnýma očima. Rainelle nebyla v první chvíli příchozím tak nadšena jako její matka. Čokoláda a milá slova však i ji s novým člověkem v domě brzy spřátelila. Jenom jednu skvrnu měla Charlesova dokonalost. Nepřijel totiž sám, byla s ním i jeho tlustá a bodrá sestra Martha. Vdova Downingová ale byla ochotna velkoryse spolknout tuto hořkou pilulku. "Jsem ráda, že jste přijela," řekla Marthě. "Alespoň mně sousedé nebudou pomlouvat tolik, jako kdyby tu byl Charles se mnou sám". Vdova Downingová by však jistě omdlela hrůzou, kdyby znala celou pravdu o lidech, které si právě pustila do domu. Charles Martin se ve skutečnosti jmenoval Raymond Fernandez. Na živobytí si "vydělával" sváděním osamělých žen, ze kterých postupně tahal úspory.

Nehezká Martha, s níž se ostatně kdysi také seznámil na inzerát v Klubu osamělých srdcí, byla ve skutečnosti jeho vášnivou milenkou. Marthina žárlivost a Charlesova chamtivost nakonec zrůdnou dvojici dovedly až k vraždění osamělých žen, které si od šarmantního fešáka Charlese slibovaly tolik štěstí... Charles se svou "sestrou" nikterak neztráceli čas. Nastěhovali se do domku a Charles - k nesmírné zuřivosti Marthy-trávil každou volnou chvíli s paní Downingovou. Ta byla v sedmém nebi, nikdo ji nemusel přemlouvat, když Charles nabídl společnou budoucnost. Mělo to ovšem drobnou podmínku, přestěhovat se na usedlost, kterou prý má Charles ve státě New York. A ještě předtím, rozprodat veškerý majetek rodiny Downingů. Vdova Downingová skutečné prodala svůj domek a většinu zařízení. Peníze důvěřivě vložila do rukou Charlese. Pak beze stopy zmizela... Podezíravým sousedům Martha s širokým úsměvem říkala: "Delphine Downingová i s dcerkou odjely k příbuzným". Sousedé však přesto tušili něco nekalého a zavolali místní policii. Domek Downingových našla policejní hlídka úplně prázdný. Až večer se Charles s Marthou vrátili-svěží a usměvaví.

Byli jsme se podívat na grotesky. Kde je paní domu s dcerou? Nemáme potuchy-klidně prohledejte dům! Policista Clarence Randle později novinářům řekl: Cítil jsem, že se tu určitě stala vražda. Nejobvyklejší místo pro ukrytí mrtvoly v takových případech bývá sklep. Tím jsme při prohlídce začali a hned při vstupu jsme narazili na kus ještě mokré betonové podlahy. Skvrna vlhkosti měla dokonce tvar hrobu! Odkopali jsme nějakých čtyřicet centimetrů mokrého betonu, a pak jsme je našly obě - paní Downingovou i její holčičku. Při výsleších se ukázalo, že Charles přinutil paní Downingovou, aby si vzala silné prášky na spaní, protože si prý "potřebuje odpočinout". Buď Martha, anebo Charles - v tom se zločinci neshodli - pak paní Downingovou zblízka střelili do hlavy. Podle Marthy zmáčkl kohoutek Charles: "Zdálo se mu, že Delphine prášky těžko snáší a chtěl zkrátit její utrpení." Charles zase tvrdil, že Martha zabila paní Downingovou z pomstychtivé žárlivosti. Malá Rainelle byla v té době zamčená ve svém pokoji, plakala a volala maminku. Charles první ztratil nervy: "Udělej s tou holkou proboha něco" zaječel na Marthu. Ta nepotřebovala pobízet- Rainelle jí k srdci nepřirostla. Silnou rukou zvedla Martha dítě z podlahy, napustila vodu do vany a pak přidržovala malou hlavičku pod hladinou tak dlouho, dokud Rainelle nevydechla naposledy... Charles odnesl dětskou mrtvolku do sklepa, položil ji na nebohou paní Downingovou do vykopané díry a dceru i s matkou zalil betonem. Pak společně s Marthou odešel do kina podívat se na staré grotesky. Jakkoli otřesný byl "případ Downingová", ukázalo se brzy, že je to vlastně jen špička ledovce zločinů zrůdné dvojice. Charles si o všech svých obětech vedl podrobnou evidenci, kterou u něj policie objevila. Vyšetřování pak potvrdilo, že Charles a jeho tlustá milenka spáchali ještě přinejmenším dalších sedmnáct vražd, ale možná daleko více! Na začátku své zločinné dráhy otrávil Charles jistou Jane Thompsonovou. Zfalšoval pak její poslední vůli a stal se tak vlastníkem jejího luxusního bytu v New Yorku. Starou matku paní Thompsonové, která měla v bytě vyhrazený jakýsi "vejminek", okamžité vyhodil na ulici. Potom přišla Myrtle Ypungová. S tou se Charles oženil, přestože už dříve ženatý byl a jeho pravá manželka na něj čekala kdesi v dalekém Španělsku. Martha znovu asistovala při vztahu Charlese k Myrtle jako "sestra" a znovu se užírala žárlivostí na každý úsměv, který si novomanželé vyměnili. Hned po obřadu odjeli všichni tři na svatební cestu do Chicaga. V hotelu Martha prohlásila, že její bratr je příliš stydlivý, a proto musejí všichni tři spát v jedné posteli! Když Myrtle protestovala proti představě svatební noci na jednom lůžku s odpudivou Marthou, přinutili ji oba zločinci pozřít větší dávku barbiturátů. Prý "aby si uklidnila nervy". Celých čtyřiadvacet hodin ležela Myrtle v bezvědomí na podlaze hotelového pokoje, zatímco v jejím svatebním loži doháněli Charles s Marthou zameškaný čas. Když se Myrtle alespoň trochu probrala, odvedli ji "manžel" a jeho milenka na autobusové nádraží, kde zůstala nešťastná žena ponechána napospas svému osudu.

Dobří lidé ji dopravili do nemocnice - tam však Myrtle za několik dní zemřela, protože jí vražedná dávka barbiturátů nenapravitelně poničila játra. Šestašedesátiletá vdova Janet Fayová, která bydlela v New Yorku, byla další obětí. Stačily mi tří týdny, abych z vdovičky vytáhl šest tisíc dolarů, vychloubal se Charles dokonce ještě při výslechu na policii. Vraždu vdovy Fayové si tentokrát vzala na starost Martha. Pozvala jsem ji do bytu po Thompsonové s tím, že musíme domluvit podrobnosti o svatbě. Posadila jsem ji v pokoji do křesla, vytáhla kladivo schované v baru a rozbila jí hlavu na kusy. Pak jsem zavolala Charlese a společně jsme ještě Fayové pro jistotu pevně utáhli kolem krku její hedvábný šátek. Hned po vraždě chtěla Martha, aby jí Charles na místě dokázal svou lásku. "Nebo jsi snad opravdu miloval tu starou babu?" Podlaha vedle zkrvavené mrtvoly se stala milostným ložem dvojice zvrácených zločinců. Příští den koupil Charles velký kufr, vecpal do něj tělo vdovy Fayové a s pomocí Marthy zavazadlo dopravil do sklepa. Když se za několik dní začal ze sklepa šířit podezřelý pach, najali si Charles s Marthou dům v nedaleké čtvrti Queens. Kufr s mrtvým tělem sem přenesli, zakopali ve sklepě a vzápětí se zase odstěhovali. Nájemní smlouva jim dávala možnost během týdne dům vrátit, takže se vlastně nic nestalo. Jenom noví nájemníci se velmi divili, když jim po čase našla policie ve sklepě mrtvolu. Během vyšetřování svých zločinů byli Martha i Charles nezvykle klidní. Spoléhali totiž na to, že budou souzeni ve státě Michigan, kde zavraždili nejvíce osamělých žen - mimo jiné i paní Downingovou. Stát Michigan v té době neznal trest smrti. Stát New York však ano a na jeho území Charles s Marthou také zanechali krvavou stopu, tady zabili vdovu Fayovou. Právníci z New Yorku proto zahájili složité přetahování se svými kolegy z Michiganu. Více než rok trvaly spory o to, kde budou zločinní milenci souzeni. New York nakonec vyhrál - ovšem za cenu toho, že bude Charlese a Marthu soudit jen pro vraždu vdovy Fayové. Za další zločiny by oba ještě mohli teoreticky soudit v Michiganu, prakticky však všichni s jistotou očekávali pro Charlese a Marthu trest smrti už v New Yorku. Obhajoba měla dost času se na monstrproces pečlivě připravit. K soudu přivedla svědky, kteří potvrdili, že Martha byla v dětství opakovaně znásilňována starším bratrem. Proto má prý teď potíže s rozeznáním dobra a zla. Charlese pro změnu udeřil do hlavy poklop lodního průlezu - sloužil totiž kdysi u vojenského námořnictva.

Tahle rána prý způsobila, že se ze stydlivého mladíčka rázem stal gigolo posedlý sexem a hlavně neodpovídající za své činy. S Marthou se Charles také seznámil na inzerát. Byla v té době rozvedená, do dětského domova právě odložila své dvě děti. Mimochodem otec jednoho z nich - řidič autobusu Greyhound - raději spáchal sebevraždu, než aby si těhotnou Marthu vzal. Charlese zaujala Martha v rubrice Klub osamělých srdcí hlavně tím, že jí bylo pouhých šestadvacet let. V inzerátu uvedla i své dívčí jméno-Seabrook-což Charles považoval za dobré znamení. Byl totiž vášnivým vyznavačem kultu voodoo a právě jistý William Seabrook napsal knihu Kouzelný ostrov, považovanou za bibli této sekty. První návštěvou Marthy byl však Charles velmi zklamán. U dveří bytu "zděděného" po paní Thompsonové zazvonila nevzhledná tlustá osoba s třesoucí se bradou, parukou a centimetrovým nánosem líčidla. Ani černé šaty, které Martha obvykle nosila, nedokázaly učinit její beztvarou postavu štíhlejší. Hned při této první schůzce Martha bez rozpaků poskytla Charlesovi všechny vděky svého obézního těla. Byl pro ni vysněným idolem, ztělesněním všech romantických hrdinů, o kterých si tak ráda četla v Červené knihovně. Charles už tak nadšený nebyl. Zanedlouho se nové přítelkyně - z níž navíc nekoukal ani cent - rozhodl zbavit. Když Marthě řekl, že už se s ní nechce dál scházet, pustila si plyn. Charles ji nečekaně vzal na milost! Ba co víc - prozradil jí svůj způsob života a nabídl, aby se stala jeho společnicí. "Vůbec jsem se nezděsila", řekla Martha u soudu. Bylo mi jedno, co dělá a co dělám já-hlavně, že jsme mohli být spolu. Myslím, že jsem byla Charlesovi dost užitečná. Hodně žen jsem přesvědčila o jeho solidnosti a důvěryhodnosti. V posledním roce před zatčením rozjeli Charles a Martha svou děsivou živnost ve velkém - v průměru jim vycházela jedna vražda na měsíc! Mezi pozoruhodnosti případu patřil i fakt, že měl vůbec Charles tolik sil, aby vedle pořád nových a nových "lásek" dokázal uspokojovat i nymfomanku Marthu. Svou vášnivost Martha neskrývala ani přímo před soudem. Hned při prvním výslechu se vytrhla policistce vedle sebe a s překvapivou rychlostí přeběhla naproti k lavici, v níž seděl Charles. Vrhla se mu kolem krku a vášnivé pokrývala jeho ústa i obličej tisíci polibků. ,,Miluju ho a vždycky ho budu milovat! "křičela", když ji strážci soudní síně odnášeli zpět na její místo.

Charles se zatím marně snažil setřít z obličeje bohaté stopy rtěnky a líčidel. Proces se vlekl dlouho - vždyť všechny soudní spisy měly dohromady přes 45 000 strojopisných stran. Během soudního líčení se Charles rozhodl zásadně změnit svou výpověď. Dosud trval na tom, že Martha byla iniciátorem a hlavním aktérem všech vražd, které spolu spáchali. Dokonce prohlásil, že "Martha si smrt zaslouží". Najednou však obrátil a naopak tvrdil, že vším je vinen jen on, že Marthě zničil život a přivedl ji na šikmou plochu zločinu... Soud nakonec rozhodl, že Martha i Charles jsou společné vinni vraždou prvního stupně, spáchanou na pani Fayové. To ovšem znamenalo trest smrti - a tak se Charles rychle vrátil ke své původní výpovědi, podle níž byla vším vinna Martha. Ani tato ukázka bezcharakternosti a otrlosti mu však nebyla nic platná. Ve vězení Sing Sing sice samozřejmé Martha a Charles seděli každý v jiné cele, měli však umožněno dopisovat si, jak často chtěli. Marthiným největším pokladem těch dnů byl Charlesův dopis, ve kterém napsal: "Chtěl bych svou lásku k tobě vykřičet do celého světa ..." Ve skutečnosti to ale nikdy neudělal. Když přišel den popravy, doprovázel 8. března 1951 v 11.12 hod, Charlese před komoru s elektrickým křeslem katolický kněz. "Otče, je správné, že zemřu," řekl mu Charles. Jsem na to připraven už od chvíle zatčení. Nebojte se, zemřu jako muž. Martha následovala svého miláčka na popraviště dvanáct minut poté, co kat pustil do jeho křesla vysoké napětí. Její poslední slova otiskly snad všechny noviny ve Spojených státech: "Můj příběh je příběhem lásky". Jenom ten, kdo je sám sžírán v mukách citu, ho dokáže pochopit. Všichni mě znáte jako tlustou necitelnou ženskou. Ano, jsem tlustá, ale kdyby tohle byl zločin, kolik žen by muselo na elektrické křeslo? Nejsem ale ani necitelná, ani hloupá. Můj zločin je zločinem z lásky-kolik takových byste našli v dějinách světa? Má poslední slova jsou-kdo jsi bez viny, hoď po mně kamenem...