Hlavní menu
Přihlášení
Vyhledávání
Kalendář
Anketa
Fórum
OnLine
„Byl to Čtvrtek, dělal jsem po práci něco na zahradě, když mě maminka požádala, jestli bych nezajel pro konvalinky. Domluvil jsem se se synem Jardou, vzali jsme kola a vydali se na cestu do Bažantnice, jak se u nás říká blízkému lesíku." Pan Jaroslav Křtěn určitě neznal statistické údaje hovořící o tom, že nejčastějšími nálezci mrtvých těl našich spoluobčanů „v terénu" jsou houbaři v lesním porostu. A i kdyby znal, sotva by považoval malou vyjížďku do důvěrně známé Bažantnice za něco, co ho může vyvést z míry. „S konvalinkama to moc slavné nebylo, řekl jsem si, podíváš se ke krmelci... Zkrátil jsem si cestu skrz křoví... A málem jsem šlápl na tělo mrtvé ženy!" Nikdy prý nezapomene na její tvář: „Že je mrtvá, mi bylo jasné na první pohled. Byla v obličeji silně pobledlá, u úst a u ucha silný pramen zaschlé hnědé krve... Věřte, celou noc jsem z toho nespal!"
Předseda divizního soudu plukovník Přikryl. |
Komu ta růže patřila? Obávanému lupiči Martinu Leciánovi. Na Slovácku, kde řádil hlavně v šestadvacátém a sedmadvacátém roce, používal jednu růži čelenou coby romantické heslo. Nejčastěji, když někoho okradl, případně ještě postřelil či dokonce zastřelil. Pak se odebral do nejbližší bezpečné hospody a než zaplatil, zanechal heslo o růži naškrábané tužkou na spodní straně pivního tácku.
Proč? Rád se vytahoval, žádný jiný důvod to nemělo, stejně jako škrábanice na tácku neměla nic společného s romantickými povídačkami o novodobém Jánošíkovi... (a oni s překvapením zjistili, že jejich hostem byl sám Jura Jánošík!). Leciánovy činy měly k romantice hodně daleko, zato však trpěl spoustou mindráků. Když 8. března 1927 surově zastřelil v Uherském Ostrohu dvěma ranami do prsou strážmistra Stuchlého, nechal se odvézt taxíkem na dobrou večeři do Beinhauerovy hospody v Bzenci-Písku. Už ve dveřích to nevydržel: „Představte si, že Stuchlého někdo zastřelili" Jeden z hostů namítl: „Vždyť jsem s ním před hodinou mluvil..."Hildegarda Cecílie Haniková |