Lidožrout z Wisconsinu

Autor: Stories <info@stories.hys.cz>, Téma: Kriminální příběhy, Zdroj: neznámý časopis, Vydáno dne: 28. 12. 2009

Jeffrey Dahmer.
Maniak Dahmer své oběti rozřezával motorovou pilou... Bylo to strašné. Celý život budu mít před očima hroznou scénu, která se mi naskytla v tom bytě. Jsem policistou již řadu let a věřil jsem, že mě už nic nemůže překvapit. Ale když jsem vešel do bytu Jeffreye Dahmera, viděl jsem hrůzy, které svou zrůdností překonaly vše, co jsem doposud viděl. Vzduch byl nedýchatelný pro strašný zápach hnijících těl. Stěny byly vylepeny stovkami fotografií spoutaných nahých mužů se strašnými poraněními. Všude plno kostí zbavených masa kyselinou a kusy lidské kůže natažené k vysušení. Bylo to otřesné, dva moji kolegové tu hrůzu nevydrželi a omdleli. Jeffrey Dahmer, netvor odpovědný za tyto zločiny, si nechal bez protestů nasadit pouta.


Takto vypráví o případu policista Rolf Mueller z města Milwaukee v americkém státě Wisconsin krátce poté, co s několika kolegy vstoupil do bytu Jeffreye Dahmera a odhalil jeden z nejotřesnějších zločinů v historii Spojených států. V bytě ve druhém poschodí činžovního domu v černém ghettu v Milwaukee, kde policisté našli zbytky sedmnácti mužů, které Jeffrey Dahmer zabil, stáhl z kůže a rozřezal, aby pak některé části snědl. Máme podezření, říká jeden z policistů, že zavražděných je víc, než jsme našli v bytě. Co mě ale na případu děsí nejvíc, je fakt, že jsme vraha odhalili pouhou náhodou. Odhalení Jeffreye bylo opravdu šťastnou shodou okolností. V noci 22. července projíždělo policejní auto ghettem v Milwaukee. 

V jedné ulici si posádka vozu všimla mladého černocha, který zoufale mával, aby na sebe upozornil. Mladík měl na jednom zápěstí pouta a byl k smrti vyděšený. Když jsme se přiblížili, vypráví jeden z policistů, chlapec nám běžel vstříc. Byl velmi vystrašený a levé zápěstí měl omotané řetězem. Pomozte mi, jeden člověk mě chce zabít, křičel. Snažili jsme se jej trochu uklidnit a pak jsme si nechali vyprávět, co se stalo. Utekl jsem muži, který mě chtěl zabít. Je mladý a je to běloch. Seznámili jsme se dnes večer v bistru, v ulici, kde bydlím. Objednal mi pití a vyprávěli jsme si. Řekl mi, že se jmenuje Jeffrey, a byl moc příjemný. Pak mě pozval na skleničku k sobě domů, já jsem souhlasil. Když jsme přišli do jeho bytu, skočil na mě a pouty mě připoutal k nábytku. Potom odešel do kuchyně, odkud si přinesl veliký nůž, a začal mi vyhrožovat, že mě zabije. Dostal jsem hrozný strach. Když se otočil a znovu odešel, zkusil jsem se zoufale zbavit pout. Po několika silných škubnutích se zlomila noha od nábytku, ke kterému jsem byl připoután, a podařilo se mi utéci.

Posadili jsme chlapce do našeho vozu a nechali se odvézt před dům, kde byl vězněn. Světlo v bytě ve druhém patře ještě svítilo. Když přijela posila, kterou jsme povolali, vstoupili jsme do domu. Šli jsme po schodech do druhého patra a cítili jsme hrozný zápach, který sílil, čím víc jsme se blížili k bytu agresora. Zabouchali jsme na dveře. Jsme policie, otevřete! Několik vteřin bylo ticho, po chvíli se ozval tenký koktavý hlas. Pak jsme slyšeli otočení klíče v zámku a dveře se otevřely. Stál v nich mladý běloch, asi 30letý, štíhlé postavy, blond vlasů. V obličeji byl smrtelně bledý. Pojďte dál, řekl. Překročili jsme práh bytu a připadalo nám, že vstupujeme do pekla. Nikdy, ani v nejstrašnějším snu, bych si nedokázal představit něco podobného. Stěny byly vytapetovány stovkami fotografií, na kterých byla nahá mužská těla spoutaná řetězy a příšerně zohavená. Někteří měli uříznutou hlavu, jiní ruce a další orgány, někteří byli staženi z kůže jako dobytek. Byt byl plný much a různého hmyzu, všude se povalovaly lidské kosti. Ale nejstrašnější překvapení na nás čekalo v kuchyni. V mrazáku jsme našli 3 lidské hlavy zabalené v celofánu, připravené ke konzervaci. V přihrádkách lednice byly uřezané ruce se strhanými nehty a nádoba plná očí. Pohled na něco tak otřesného moji dva kolegové nevydrželi a omdleli. Musel jsem vyjít z bytu na čerstvý vzduch, dělalo se mi špatně. Po celý čas prohlídky bytu nás Jeffrey Dahmer, odpovědný za všechny tyto vraždy, následoval a vůbec se nesnažil utéci. Naopak, ukazoval nám místa, kde jsme mohli najít další zbytky zabitých mužů.

Mluvil málo, díval se k zemi a choval se, jako by byl rád, že je odhalen. Druhý den agenti zvláštního oddělení kriminální policie, oblečení do speciálních kombinéz určených pro pohyb v zamořeném prostředí a v plynových maskách, aby vydrželi hrozný zápach hnijících mrtvol, posbírali v bytě Jeffreye Dahmera zbytky jeho ubohých obětí. V té době na policejním komisařství Jeffrey Dahmer přiznával své zločiny. Dahmer, který byl v roce 1988 odsouzen k 5 letům vězení za sexuální obtěžování desetiletého chlapce a byl po deseti měsících propuštěn, aby trest vykonal podmíněně, vyprávěl, jak si vyhlížel mladé chlapce v bistrech a nočních podnicích v Milwaukee. Když se spřátelili, zval je k sobě do bytu a sliboval jim peníze, nechají-li se nazí fotografovat. V bytě je buď spoutal řetězy, nebo je uspával silnými sedativy, která jim přimíchal do pití. Potom je uškrtil a rozřezával jejich mrtvá těla, přičemž fotografoval příšerné podrobnosti své operace. Dahmer si instaloval na strop místnosti, kde prováděl svoje zločiny, videokameru, která natáčela jeho šílené a odporné rituály. Vrah se přiznal, že některé části svých obětí jedl a konzervoval kosti a kusy kůže jako trofeje. Série zločinů v Milwaukee pobouřila celé Spojené státy. Americkou veřejnost však zasáhl jeden neuvěřitelný fakt tohoto absurdního příběhu. Jeffrey Dahmer nebydlel v domě na samotě, ale v plně obydleném činžáku. Jak je možné, že se nikdo neptal, odkud pochází strašný zápach hnijících těl, kterým byl napuštěn celý dům? Tak využíval Jeffrey Dahmer lhostejnosti sousedů a nebýt náhody, mohl ve svých zločinech pokračovat ještě dlouho. Na jeho konto bylo přičteno 17 zločinů vraždy, ale policie se domnívá, že jich v posledních letech spáchal mnohem víc. Další úkol je dokázat a vysvětlit důvod této řady zrůdných činů a je na psychiatrech, aby porozuměli zvláštní osobnosti Jeffreye Dahmera.